Předseda v šestadvaceti: Erik Smítal staví Real Top od nuly a střed tabulky mu nestačí

Erik Smítal stojí v šestadvaceti letech v čele futsalového klubu Real Top Frýdek-Místek, který v létě 2025 postoupil do druhé nejvyšší soutěže. Poprvé po třinácti letech se tak ve Frýdku-Místku hraje druholigový futsal. Klub má kompletní mládežnickou strukturu od přípravky po dorost, za poslední sezonu dvakrát hostil českou reprezentaci a do soutěže nastupuje se šerpou, tradičním symbolem sportovního Frýdku-Místku. Erikův příběh není o bývalém hráči, který si hledá po kariéře uplatnění. Je o mladém člověku, který se rozhodl klub postavit od nuly a ve velmi mladém věku převzal veškerou agendu, která s vedením sportovní organizace souvisí – od sestavy a rozpočtu po vztahy s městem, svazem a partnery klubu. Kombinace ambice, tahu na bránu a ochoty se vzdělávat se v českém sportovním managementu nepotkává tak často, jak by měla.

Začněme od začátku. Jak se z tebe ve Frýdku-Místku stal futsalista a kdy ti poprvé došlo, že tě tenhle sport bude bavit nejen hrát, ale i stavět?

Začátek si pamatuji úplně přesně. Seděli jsme s partou fotbalistů v jednom z frýdeckých podniků a řešili, jak budeme trávit zimu, když už se žádný náš zápas fotbalu nehraje. Jeden z nás přišel s tím, že se napříč krajem pořádají různé turnaje. Koupili jsme dresy, zaplatili startovné na turnaji v Třinci a šli do boje. Tam jsme vypadli rovnou ve skupině… Dohledávat všechny turnaje, které zrovna probíhají, nás postupně přestalo bavit. Chtěli jsme něco hrát stabilně a v pevných termínech, a v tom jsme objevili futsalovou ligu. Než jsme ale mohli začít, přišlo v roce 2020 období covidu a první oficiální zápas jsme odehráli až v roce 2021. Taková malá rarita — na logu máme datum založení 2020, ale první zápas až v roce 2021. Slavíme tedy pětileté výročí klubu od prvního zápasu právě teď na podzim.
A už během první sezóny jsem cítil obrovský potenciál, který v sobě futsal a hlavně náš klub má. Druhým rokem jsem už začal pracovat na první mládežnické kategorii.

Real Top jsi dotáhl po třinácti letech zpátky do druhé ligy. Kdy ti během té cesty bylo úplně nejhůř a kdy naopak nejlíp?

Musím se zamyslet… začátky byly extrémně těžké, jako všude. Třeba stanovy jsem psal třikrát, než nám je soud na poslední pokus uznal a mohli jsme být oficiálně zapsaní ve spolkovém rejstříku. Všechno jsem se učil za pochodu. Neměl jsem žádné zkušenosti, ať už z právní stránky, vedení klubu, sestavování rozpočtů nebo třeba ze social media managementu. Na druhou stranu emoce, které ten sport člověku dává, mu to všechno vrací zpátky. Ten pocit, když jsme minulý rok vyhráli divizi a zvedli pohár, je pořád nepopsatelný. Na první trofeje člověk nikdy nezapomene. Postupem času jsem si musel spoustu věcí nastavit, naučit se fungovat systematičtěji a obklopit se lidmi, kteří klubu pomáhají růst. A právě tohle všechno nás posouvá dál.

Říkáš, že „Real střídá United“. Navazujete na stopu, kterou tu někdo nechal, nebo děláte úplně nový příběh?

Je pravda, že futsal není ve Frýdku-Místku žádnou neznámou. Dlouhodobě se tu hrála 2. liga, za účasti tehdejšího United Frýdek-Místek, a historicky se ve městě objevovaly i nižší futsalové soutěže. Dodnes tu působí několik aktivních klubů v nižších ligách a zmínit musím i Bajza ligu. Historie je pro mě obrovsky důležitá. Je to základ i inspirace a nemělo by se na ni zapomínat. Zároveň ale budujeme novou značku. Od začátku jsem věděl, že chceme mířit výš a že nestačí řešit jen výsledky na hřišti, ale i věci kolem klubu. Velký smysl pro mě má propojení futsalu a fotbalu, které vnímám jako klíčové. Už v prvních „marketingových strategiích“ jsem se snažil přemýšlet v souvislostech, plánovat dopředu a ujasnit si, kam chceme klub posunout a co to bude znamenat do budoucna. Tehdy jsem si to pro sebe pojmenoval jednoduše ,,Real střídá United“. Slavný klub střídá další, který má ambici na jeho odkaz navázat.

Vést sportovní klub v šestadvaceti není běžný start kariéry. Jak se to celé seběhlo a kdy sis poprvé řekl, že to zvládneš?

Když se nad tím vrátím zpátky, už v době, kdy jsem ještě aktivně hrál fotbal za Sigmu, mě vlastně víc než samotné hraní bavilo řízení věcí kolem. Mnohem radši jsem hrál Football Manager než FIFA. Dění na hřišti mě tolik nenaplňovalo, možná i díky všem těm zraněním, ale to, co je okolo budování klubu, rozhodování, strategie, to mě chytlo naplno. Vždycky jsem si vybral tým z nejnižších anglických soutěží a snažil se ho dostat až na vrchol. Vést Real Madrid nebo United je sice lákavé, ale skutečná zábava byla přemýšlet, jak naložit s každou korunou, když jich máte minimum. Právě tohle mě bavilo nejvíc. Ve hře ale člověk vždy narazil na nějaké limity, které nemohl ovlivnit. Naopak v reálném životě mi přijdou ty možnosti mnohem otevřenější. A když přišla příležitost založit klub, řekl jsem si, že si ten svůj „Football Manager“ zkusím přenést do reality. Je vlastně vtipné, že od té doby, co se klub začal naplno rozjíždět, jsem Football Manager (poslední FM 2019) už ani nezapnul. Velkým mentorem a vzorem je pro mě Jakub Beneš ze Sigmy Olomouc. Právě pod jeho vedením jsem začal chápat, co všechno obnáší řízení klubu. A i když jsme ušli kus cesty, rozhodně nemůžu říct, že máme hotovo. Já i celý klub jsme teprve na začátku dlouhé cesty. Pořád se učím a sbírám další zkušenosti.

Hráči, trenéři, město, svaz, sponzoři, rodiče mládeže, to je hodně vztahů najednou. Co je na té práci nejtěžší a co naopak nejhezčí?

Když to takhle člověk vidí všechno vyjmenované, ani mi nepřijde, jak moc práce za tím vlastně je. Ale řešení jednotlivých věcí, hledání možností a plánování posunout vztahy dál mě ale neskutečně baví. V tomhle se cítím silný, i když vím, že je pořád na čem pracovat. A co je na tom všem nejhezčí? Jednoznačně lidé kolem. Když vidím fanoušky, kteří chodí na naše zápasy, radost našich mládežníků při sportu nebo spokojené rodiče, dává to celé obrovský smysl. Nejtěžší je pro mě určitě time management. Je strašně moc projektů a aktivit, kterým se chceme věnovat, a najít na všechno čas není jednoduché. A co mě na tom baví nejvíc? Neustálé posouvání dál. Budování vztahů s lidmi, hledání nových cest, jak věci zlepšit, a přicházení s nápady, jak klub zase o kus posunout. To je na tom to nejvíc.

Pořádání reprezentačních zápasů, dvojutkání s Ukrajinou, pak kvalifikace se Srbskem, to není běžná agenda druholigového klubu. Co ti ta zkušenost dala a co tě na ní překvapilo?

To určitě ano. Ještě jednou bych chtěl poděkovat svazu za důvěru, kterou v nás vložil, a městu za podporu a možnosti, které nám dává. Na podzim roku 2024 jsme dokázali zorganizovat a dokonce dvakrát vyprodat utkání s Ukrajinou, poté následovalo lednové soustředění reprezentace U19 v Havířově a absolutní třešničkou na dortu byl „zápas roku“ na Polárce. Tam jsme dokázali přestavět hokejový stadion, položit palubovku a ve spolupráci se svazem zajistit kompletní servis – od marketingových aktivit, přes fanzóny a doprovodný program až po technické zajištění celé akce. Právě tohle vnímám jako náš dosud největší klubový milník. Ukázalo mi to, jak důležité je být obklopený lidmi se stejným zápalem. Všechny tyhle akce jsme zvládli jako tým a posunuli jsme klub zase o krok dál. Klub totiž roste jen tehdy, když se zlepšují i lidé uvnitř něj.

Díky studiu jsi začal budovat vztahy s lidmi z prvoligového fotbalového prostředí. Jak taková spolupráce mezi druholigovým futsalovým klubem a velkým profesionálním klubem vlastně vzniká a co si od ní slibuješ?

Jednou z věcí, která je na studiu skvělá, je možnost potkávat se přímo s profesionály a experty z oboru. Výrazně to usnadňuje navazování kontaktů a celkově tohle propojení považuji za něco, co by se mělo na studiu ještě víc vyzdvihovat. Může totiž pomoci oběma stranám a to profesionálům přináší nové myšlenky a pohledy, mladým lidem zase dává možnost sbírat zkušenosti, sdílet své vize a najít uplatnění, nebo nové spolupráce. Momentálně navíc pracujeme na pilotním projektu společně se svazem, který v Česku zatím nemá obdoby. Jsme sice teprve na začátku, ale už teď je cítit, jak velký potenciál v sobě ten projekt má.

Tvůj přesah sahá i do dalších sportů. V čem se podle tebe futsal má co učit od ostatních a naopak, co může nabídnout?

Tím, že futsal vychází z fotbalové komunity a zároveň spadá pod FAČR i FIFA, tedy pod největší sportovní struktury nejen u nás, má obrovskou výhodu. Zároveň je to halový sport, kde se přirozeně potkáváme i s dalšími velkými sporty, jako je házená, volejbal nebo florbal. Díky tomu dokážeme současně navazovat vztahy jak s fotbalovými kluby, tak i s organizacemi napříč dalšími sporty. A právě to je pro nás zásadní. Rozšiřovat sportovní komunitu a zvyšovat povědomí o futsale. Futsal totiž spojuje to nejlepší z obou světů. Dynamiku a atraktivitu pro diváky s prvky nejhranějšího sportu na světě – fotbalu. Právě tahle kombinace z něj dělá mimořádně zajímavý a perspektivní sport.

Veřejně mluvíš o klidném středu tabulky, ale mezi řádky cítím větší ambici. Kam chceš Real Top dotáhnout a v jakém horizontu?

Ano, je pravda, že jsem hodně ambiciózní a spokojit se se středem tabulky ve 2. lize pro mě není cíl. I když jsme hned v první sezóně dokázali získat medaili, víme, že cesta nahoru musí mít svůj řád a postupné kroky. Některé věci nejde uspěchat a je potřeba jít krok za krokem. Občas je to těžké, ale o to důležitější je umět se na chvíli zastavit, nadechnout se a podívat se na věci s odstupem, jestli jdeme správným směrem a držíme se cesty, kterou jsme si nastavili. Máme jasnou strategii a té se chceme držet. Právě na ní chceme dlouhodobě stavět a posouvat klub dál.

A co ty osobně? Co je tvůj nejbližší cíl v klubu i mimo něj?

V klubu jsme si cíl nastavili hned na začátku jasně nepolevit, dokud nesplníme určité milníky. Se smíchem na to vždy vzpomínáme. Jedním z nich bylo položit palubovku na Polárku, což se nám už podařilo. Dalším cílem je porazit Chrudim 5:0. Teprve potom si můžeme dovolit trochu zpomalit. Do té doby jedeme naplno, to vždy říkám lidem u nás. Současně jsem si ale v tichosti stanovil ještě jeden dlouhodobý cíl – vybudování vlastní haly ,,Real Top Arény“. Z pohledu času i reality vnímám, že infrastruktura je jeden ze základních kamenů celé mozaiky, pokud má klub růst stabilně a dlouhodobě. A abych byl upřímný, můj osobní cíl stát se profesionálem ve sportovním prostředí. Sport mě provází celý život, baví mě a naplňuje, a rád bych, aby se z něj nestal jen koníček, ale zároveň i moje práce. Věřím, že právě AFEU mi v tom může výrazně pomoct.

Co bys vzkázal vrstevníkům, kteří mají v hlavě vlastní sportovní projekt, ale pořád ho odkládají, protože jim připadá, že je na to ještě čas, nebo že na to nemají věk?

Přesně tohle jsem slýchával celou dobu, že jsem mladý, nezkušený, nebo že to nezvládnu, případně že je toho na jednoho člověka příliš. Jenže realita byla postupně úplně jiná: postupy v soutěžích, které s každou úrovní znamenaly víc práce i financí, založení mládeže, organizace turnajů, reprezentačních akcí, sportovních kempů a řada dalších projektů… Šel jsem projekt po projektu, ale důležité je sbírat zpětnou vazbu, podívat se na jednotlivé projekty vize i s odstupem. Cílem pro mě je tohle všechno nevnímat jako překážku, ale zůstat pokorný a jít si svou cestou. Nikdo jiný totiž nezná naše limity. A jak jsem už zmínil, ve hrách jsou hranice jasně dané, ale v životě je možností mnohem víc. Záleží jen na tom, jak se k tomu člověk postaví. A právě AFEU v tomhle vnímám jako skvělou příležitost, která může pomoct tyhle zkušenosti dál rozvíjet a posouvat.

⚠️ Disclaimer
Veškerý obsah na tomto profilu a kanálu, včetně popisků a komentářů, slouží výhradně ke studijním a informačním účelům. Obsah není profesionálním poradenstvím ani doporučením ke konkrétním krokům ve správě sportovních subjektů. Zveřejněné informace slouží k obecnému seznámení s nástroji a postupy pro efektivní fungování ve sportovním prostředí. Konkrétní postupy a řešení byste vždy měli konzultovat s vhodnými odborníky a přizpůsobit je individuálním potřebám a podmínkám. Rozhodnutí, která na základě poskytnutých informací učiníte, jsou plně ve vaší odpovědnosti. Přestože se snažíme poskytovat přesné a ověřené informace, mohou se výsledky lišit v závislosti na řadě proměnných a okolností.