Generace srdcařů odvedla velký kus práce. Jiří Hendrych chce na ni navázat moderním pohledem.

Jiří Hendrych se ve sportovním prostředí pohybuje doslova od narození. Kuželky, orientační běh, sport jako součást života. Ne jako volba, ale jako samozřejmost. Velký vliv na jeho cestu měl otec, dlouholetý hráč, bývalý reprezentační trenér a funkcionář s více než dvacetiletou praxí na úrovni kuželkářského svazu, okresního ČSTV i tělovýchovné jednoty. Jirka z těchto zkušeností čerpá a snaží se k nim přidat to, co sám nazývá „modernějším pohledem“.

Dnes působí jako manažer kuželkářského týmu a je příkladem toho, že vzdělávání ve sportovním managementu není jen pro velké kluby a mainstreamové sporty. Řeší totéž co manažeři kdekoliv jinde. Organizaci, finance, rozvoj, lidi. Jen většinou s menším rozpočtem a menším týmem kolem sebe.

Co tě na kuželkách drží? Pro spoustu lidí je to sport, o kterém toho moc neví. Co by je překvapilo?

Kuželky jsou životní styl. Je to soudržná komunita lidí a prostor, kde se cítím dobře a můžu být sám sebou. A co by lidi překvapilo? Určitě náročnost tohoto sportu. Oproti bowlingu, který vychází z podobného principu, je u kuželek mnohem větší nárok na koordinaci těla, přesného pohybu a zároveň, když již člověk hraje na vyšší úrovni, tak obrovský tlak na psychiku.

Tvůj otec je v kuželkářském prostředí legenda. Jak moc tě to formovalo a v čem se od něj vědomě odlišuješ?

Hodně, táta byl pro mě vzor od dětství. Ne jako hráč, ale jako manažer, jako předseda oddílu a jak si šel za svým. Tvrdě, ale férově a čestně. To vše se mi na něm líbilo a líbí. A v čem se odlišuji? Jsem větší vizionář a nebojím se tolik své nápady uskutečnit. Myslím, že mám v sobě trochu víc té zdravé drzosti k realizaci projektů a myšlenek. Zároveň také víc využívám sociálních sítí, ale to je již ten mezigenerační rozdíl.

Jak vypadá tvůj běžný týden jako manažer týmu? Co tě nejvíc zaměstnává?

Začátek týdne se nese v rozboru předešlého utkání, probrání určitých situací s hráči. Od poloviny týdne již začíná pro mě příprava na utkání. Ať je to zjištění zdravotního stavu hráčů, nastudování soupeře, jak vypadá jeho obvyklá sestava. Ve čtvrtek dávám svému týmu sestavu, aby měli do soboty prostor se individuálně připravit. Den před zápasem se nese v uvolněném módu, aby byl tým na sobotní utkání v ideálním rozpoložení.

Co kuželkářskému prostředí v Česku podle tebe nejvíc chybí?

Mediální zájem a tím i větší zájem veřejnosti a sponzoringu. Kuželky mají produkt, který má potenciál zaujmout ke sledování větší veřejnost, média…Musíme se všichni snažit využívat dnešních sociálních sítí, aby se náš sport stal atraktivním. Přilákal nové hráče, pro které se kuželky stanou, jako pro většinu z nás, životním stylem.

Přivedlo tě právě tohle k tomu, že jsi začal hledat cestu, jak na sobě pracovat?

Ano. A stagnace vedení, ať již klubového, tak svazového… Ve spoustě klubech, i krajských svazech, jsou lidé, „srdcaři“, kteří ve funkcionářské kariéře vykonali spoustu věcí, aby náš sport fungoval, za což jim patří velký dík, ale nemůžeme fungovat a přežívat z toho, co fungovalo před 20-30 lety. Doba se mění, vyvíjí. A pokud jsem chtěl razit změnu k moderním metodám, musel jsem začít se vzděláváním sebe samého. Ano, rady a zkušenosti „bardů“ jsou cenné, ale i díku studiu na AFEU pro mě vše zapadlo do správných kolejí a chci nejen náš kuželkářský sport posouvat dopředu. Napříč sporty, napříč generacemi.‚

Byl nějaký konkrétní moment, kdy sis řekl „tohle už nestačí řešit jen na základě zkušeností“?

Byl…když jsem se rozhodl kandidovat na předsedu Pražského kuželkářského svazu. A pokud jsem chtěl posouvat náš sport minimálně v kraji k moderním metodám, věděl jsem, že musím sám načerpat informace a zkušenosti od jiných lidí, hlavně mimo kuželkářskou komunitu. A to se mi v AFEU povedlo. Toto studium pro mě bylo jedno z nejlepších životních rozhodnutí.

Pracuješ teď na nějakém projektu nebo nápadu, který by dřív nevznikl? Co to je?

Mám v hlavě nový projekt, který bych rád realizoval a věřím, že se mi podaří. Nechci o něm mluvit veřejně, zatím, protože bych nerad o tento nápad přišel a byl mi „ukraden“. Je to soutěž v kuželkách, která se celosvětově ještě neuskutečnila. Ale já ji zrealizuju, v tom si věřím, i s ohledem na to, s jakými lidmi bych na něm pracoval.

Projevilo se to i mimo kuželky? V práci, v osobním životě?

Projevilo velmi. Jak v pracovním životě, kdy jsem začal mnohem víc využívat znalosti nabité studiem v AFEU, kdy mé rozhodnutí a pracovní kroky byly přímočařejší a pootevřely mi dveře i k jiným možnostem. Tak v soukromém, kde udělat změnu a vystoupit z komfortní zóny neznamená něco špatného. Naopak, otevře to spoustu nových příležitostí a svět jsem začal vnímat i jinou optikou, než zaběhnutou rutinou.

Kam chcete jako klub směřovat v nejbližších letech?

Naším největším, společným přáním je, aby náš klub měl opět vlastní kuželnu, vlastní domov a věřím, že se nám to v budoucích letech podaří. Minimálně se o to pokusíme.
Po sportovní stránce bych si přál, aby naše A družstvo bojovalo v Interlize o nejvyšší příčky a cinkl jim po letech bronzových medailí i ten kov nejcennější. A můj B tým, který nyní postoupil do II.KLM, aby hrál důstojnou roli, zapracovával a posouval mladé hráče, které poté může využít naše družstvo A. A proč nezkusit v následujících letech i bojovat o postup výš.

A co ty osobně? Co je tvůj nejbližší cíl?

Podařilo se mi ukončit MBA studium na AFEU a budu chtít využít nabitých zkušeností v září, kdy se bude konat volební valná hromada. Osobně budu kandidovat na post prezidenta ČKA (Česká kuželkářská asociace) a udělám maximum, aby se náš sport dostal do zájmu široké veřejnosti, abychom byli atraktivním sportem, který má co nabídnout. Aby byl vidět.
Také budu chtít nadále rozvíjet i svůj letní kemp Kuželky v lese, kde se snažím se svým týmem předat nejen kuželkářské rady a inspiraci dětem napříč celou republikou. A co se týká profesního cíle? Nezastavit se, ale růst a posouvat se dál…všechno je možné a když narazím na strop, budu moct říct, že jsem to aspoň zkusil.

Co bys vzkázal lidem v podobném prostředí, kteří cítí, že chtějí něco změnit, ale nevědí, kde začít?

Nejtěžší krok, kde začít, je ten vlastní. Najít v sobě odhodlání se nebát a jít si za tím, co chci a čeho chci dosáhnout. Sám jsem měl a mám v hlavě spoustu projektů, které chci zrealizovat jak pracovně, tak ve sportu. Když jsem objevil AFEU a zjistil jsem si informace, věděl jsem, že to je přesně ta kolej, po které se chci vydat a budu moct čerpat rady a informace od zkušených lektorů, ale také studentů z širokého, nejen sportovního spektra.
Pokud bych mohl doporučit, nebojte se začít u sebe, že chcete udělat změny. Poté k sobě najdete i partnery, které nadchnete a budete moci si plnit své sny a změny. Změny, jak posunout celkově sport, pohled na něj. Jak využívat i moderní technologie, psychologii…nejhorší je, nezkusit nic.

⚠️ Disclaimer
Veškerý obsah na tomto profilu a kanálu, včetně popisků a komentářů, slouží výhradně ke studijním a informačním účelům. Obsah není profesionálním poradenstvím ani doporučením ke konkrétním krokům ve správě sportovních subjektů. Zveřejněné informace slouží k obecnému seznámení s nástroji a postupy pro efektivní fungování ve sportovním prostředí. Konkrétní postupy a řešení byste vždy měli konzultovat s vhodnými odborníky a přizpůsobit je individuálním potřebám a podmínkám. Rozhodnutí, která na základě poskytnutých informací učiníte, jsou plně ve vaší odpovědnosti. Přestože se snažíme poskytovat přesné a ověřené informace, mohou se výsledky lišit v závislosti na řadě proměnných a okolností.